Společenství všech životních stavů

 Jsme muži a ženy, kteří přijali povolání:

• následovat Krista, obětovaného Beránka, který je rovněž vítězným Lvem z Judy, 
• žít ve společenství všech životních stavů, 
• předjímat Boží království skrze snahu o ustavičnou modlitbu, vzájemnou lásku, práci a službu druhým,
• naslouchat Duchu Svatému a otevírat se Jeho darům pro apoštolát, který je zaměřen na zvěstování Božího milosrdenství a novou evangelizaci.

Naše povolání žít společenství (communio) životních stavů je inspirováno vzorem trojičního života. Stejně jako tři božské Osoby žijí v dokonalém společenství, aniž by se proto směšovaly nebo ztrácely to, co je pro ně charakteristické, tak i naše společenství tíhne k dynamické jednotě, která každému umožňuje rozvíjet se ve svém vlastním povolání. Proto společenství životních stavů odráží a vyjevuje hlubokou povahu církve, která je tajemstvím společenství. (Všeobecné stanovy čl. 1.7)

Komunita Blahoslavenství sestává: 

•  z laické větve, jejíž členové jsou laici (žijící v manželství nebo svobodní) a klerici (trvalí jáhni);
•  z mužské větve zasvěceného života, jejíž někteří členové jsou klerici (kněží a jáhni);
•  z ženské větve zasvěceného života. 

Členové jednotlivých větví mají vlastní řízení v rámci své větve. Ve společném objektu má každá větev vyčleněný svůj prostor k bydlení a pak společnou kapli a prostory k práci, setkávání a službě. Za život domu a jeho službu odpovídá koordinátor domu. V čele celé Komunity Blahoslavenství je Prezident – muž nebo žena, který je volen ze zasvěcených členů Komunity Generálním shromážděním. Prezident je obklopen generální radou. 

První cvičení lásky v Kristu, k němuž se všichni členové Komunity Blahoslavenství zavazují, spočívá v tom, že si svou osobní a komunitní radikalitou vzájemně pomáháme v následování Ježíše a ve věrnosti našemu charismatu. Proto se cítí zodpovědní za to, že mezi sebou budou napomáhat pravému bratrskému životu jako jednomu z nejcennějších darů, které jim Pán dává, a tak dosvědčovat, jak pravdivá jsou slova žalmu 133: „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně!“ (Všeobecné stanovy čl. 19)