V těchto časech, které jsou časy posledními, posílá Pán svého Ducha Těšitele, aby obnovil svou církev, ozdobil svou nevěstu a pozval ji na svatební hostinu Beránkovu. Ustavičně ji omlazuje, obrozuje a připravuje k dokonalému spojení s jejím Ženichem. Duch a nevěsta volají k Pánu: Přijď, Pane Ježíši. Komunita, oslovena touto eschatologickou skutečností a unesena dokonalostí budoucího světa, úpí a sténá se vším tvorstvem v neustálé a bdělé modlitbě. Svým životem přímo i nepřímo zvěstuje nebeské království a blízkost jeho příchodu. Předjímá je bratrským životem, který se přelévá do péče o duše a do hlásání Radostné zvěsti, svátostným životem, adorací a liturgií, „která nám poskytuje něco jako předchuť účasti na liturgii nebeské. Ta se slaví ve svatém městě Jeruzalémě, k němuž směřujeme jako poutníci“.
Kontemplativní život je milost, jejíž ovoce si nelze nechat pro sebe: Hlavu mi mažeš vonným olejem a má číše přetéká. Prvotním projevem našeho sdílení bude pohostinnost a almužna.
Potřeby církve a naléhání milosti nás vedou k apoštolské a misionářské práci. Tou se podílíme na nové evangelizaci a na Letnicích lásky, které otevírají cestu „civilizaci lásky“, jež předznamenává přicházející Boží království.
Povolání komunity není nic jiného než výzva být skutečným lidem Božím, toužícím po trojičním životě. Jako Terezie z Lisieux si vybíráme všechno a stavíme se do srdce církve, abychom tam byli láskou.
Z Knihy života. (Tato sekce bude později rozšiřována.)
