Liturgie

Liturgie

1464

Plni očekávání Pánova druhého příchodu, zapojujeme se už nyní do nebeské liturgie andělů, kteří ustavičně oslavují Nejvyššího: Svatý, Svatý, Svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.  Pozemská liturgie nám poskytuje něco jako předchuť účasti na liturgii nebeské. Ta se slaví ve svatém městě Jeruzalémě, k němuž směřujeme jako poutníci; tam sedí Kristus po Boží pravici a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku. V pozemské liturgii zpíváme s celým množstvím nebeských zástupů chvalozpěv slávy Pánu a ctíme památku svatých v naději na podíl a společenství s nimi. 

Protože Duch Kristův v nás volá Abba, Otče,  víme, že při bohoslužbě vzdává sám Kristus „poctu Bohu“. Zpřítomňuje se vždy, když se církev modlí a zpívá, a tak plní svůj příslib, že kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.  V liturgii máme účast na Kristově vlastní službě a vyjadřujeme své vyvolení podle slov svatého Petra: Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.  Komunita, oslovena příkladem prvotní církve, v níž věřící setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách,  přikládá liturgii, „vrcholu, k němuž směřuje činnost církve, a zároveň zdroji, z něhož vyvěrá veškerá její síla“  a všechno posvěcení, zcela zvláštní význam.

Bratři a sestry usilují, aby byli jedno tělo a jedna duše, a takto v liturgii vyjadřovali jednotu lidu Božího.  Z ní čerpají oživující sílu pro skutky lásky. V liturgii jsou otevřeni jiným tradicím,  aby byli znamením pro národy.

Svůj liturgický výraz hledáme v kontinuitě latinské tradice, avšak se zřetelem na naše setkání s Izraelem a s křesťanským Východem. Naše tradice se takto obohacuje autentickým čerpáním z jiných ritů, avšak tak, aby nevznikala všehochuť.

Oficia pro nás jsou a musejí být událostí. Liturgie nám trvale připomíná eschatologický rozměr církve. Náš způsob slavení je v tomto smyslu těsně spjat s naším povoláním. Dbáme, aby naše liturgie byla vždy krásná, důstojná, aby zpívala o tom, že Boží království je již zde, a připomínala nám, že Kristus je reálně přítomen uprostřed těch, kdo se shromáždili v jeho jménu, neboť Bůh přebývá ve chvalách svého lidu.

Liturgie jako průnik posvátna do času a do prostoru nám dává účast na Boží věčnosti a nekonečnosti, a tak předznamenává příchod nebeského království. Očekáváme jako spasitele našeho Pána Ježíše Krista, dokud se on, který je náš život, sám neukáže. Pak se i my s ním ukážeme ve slávě. 

Z Knihy Života. (Tato sekce se bude dál rozšiřovat)

Kontaktní formulář

Newsletter

Chcete mít aktuální informace o všem dění? Zadejte svůj email a my vás budeme o všem včas informovat.