Považujeme člověka za liturgickou bytost, a proto podporujeme uměleckou tvorbu, neboť jde o hluboký a autentický výraz „podivuhodné výměny“, jež se uskutečňuje při liturgii. Je-li celý náš život mší, pak se má v našich skutcích zračit její krása, odraz krásy Boží, kterou přijímáme, abychom ji vyjadřovali a rozvíjeli.
Naše domy musí být prosté a krásné, aby „krása“ všechny naše návštěvníky oslovila a otevřela je vnímání Boží přítomnosti. Zejména dbáme o úpravu našich kaplí a kostelů, jež musí člověka zcela přirozeně vést ke chvále.
Jednou z našich starostí je obnova sakrálního umění. Proto rozvíjíme umělecké vlohy bratří a sester ve všech oblastech, zejména v těch, jež souvisí s liturgickým prostorem, jako je architektura, vitráže, sochy, ikony, květinové vazby…, nebo přímo s liturgií a se slavením, kde věnujeme péči hudbě, zpěvu, harmonii gest, procesí, tanců, stolování…
Svou lásku k Pánu nemůžeme vyjádřit lépe než tím, že mu přinášíme duchovní oběť příjemné vůně. Abychom vydávali svědectví o Boží kráse, zaměřujeme pozornost zejména na zpěv a na slavnostnost oficia. Pána rovněž ctíme uctivým a svatým chováním v místech, kde přebývá. Chórovým oděním vyjadřujeme, že, pokřtěni v Krista, také jsme Krista oblékli.
Z Knihy života (Sekce bude dále rozšiřována)
