Eucharistická oběť, památka a zpřítomnění Kristovy oběti na kříži a vítězství jeho vzkříšení, připomíná největší zázrak celých dějin lidstva: příchod Boha mezi lidi a jeho oběť za spásu všech. Druhým velkým zázrakem je trvalá přítomnost Ježíše Krista po jeho vzkříšení. Vždyť Pán před nanebevstoupením řekl učedníkům: Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!
Církev, silná touto vírou, spatřuje v konsekrované hostii reálnou a trvalou přítomnost Ježíše Krista ve svém středu. Tato přítomnost světla, lásky a ohně přivedla svatého faráře arského k radostnému zvolání: „Tady je Bůh! Tady je Bůh!“
V této Přítomnosti se Bůh nabízí pohledu našich očí a doteku našich srdcí. Můžeme se k němu přiblížit a ponořit se do jeho lásky. V této tajuplné výměně, uskutečňující „už zde“ setkání tváří v tvář, jímž bude věčné blažené patření, nás Bůh upokojuje, uzdravuje a posvěcuje.
Nejsvětější svátost je v domech Komunity vystavena každý den, a je-li to možné, pak někdy i v noci. Každý bratr a sestra před ní bude prodlévat v době vyhrazené osobní adoraci, jež je jedinečným časem pro vnitřní modlitbu.
Ježíšovo proměnění na Táboře, při němž se ukázala Otcova sláva, nám dosvědčuje, že Bůh je přehojnost lásky.
Protože Bůh se rozhodl „povznést lidi až k účasti na božském životě“, vkládá do nás touhu vidět ho tváří v tvář. Při patření na toho, který je jako spalující oheň, je naše duše stravována a stále více prahne po spojení s Ženichem. Nalezla jsem toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím. Proto je modlitba, čistý dialog lásky, základem našeho života. Je královskou cestou k poznání toho, který je pouze Láska. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. Nadto s myšlenkou na Pánova slova: Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, chceme jít k prameni živé vody, ke zdroji všech milostí, který jediný může utišit naši žízeň. Se svatou Terezií z Avily víme, že „duše, která pije tuto vodu, už nebude žíznit po žádné pozemské věci“. Prosíme tedy Pána, aby nás ve své dobrotě zaplavil proudy této vody, neboť „jde o ryze nadpřirozenou přízeň, která nezávisí na naší vůli“.
Komunita považuje za své základní obdarování modlitební život. V modlitbě se na odhalené tváři nás všech zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě. Věříme, že kontemplativní život nám umožňuje dospět k blaženosti, jíž je vidět Boha, podobat se mu, a aktualizovat slova apoštola Jana: ...až se Ježíš zjeví, budeme mu podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.
Z Knihy Života (Tato sekce bude rozšířena o další informace)
